Rekonstrukce uložení klikového hřídele motorů BMW N47 a N 57.

Po letech zoufalství s opravami naftových motorů N47 a N 57, kdy se v míře, která se nevyskytuje u jiných typů motorů odehrával horor, ve kterém jste nevěděli, jestli opravený motor bude fungovat anebo se zase zadře, jsme přistoupili k řešení, které jako jedno z mála ukazuje, že takto opravené bloky budou normálně fungovat.

Je objektivní fakt, že se bloky bortí a díra pro uložení kliky se deformuje klidně i o 2 desetiny mm . Opravy se zkoušelo provádět standartně vyvrtáním na horizontce, ale vzhledem k technologii nebyly výsledky moc dobré. Po letech průšvihů, soudů se zákazníky apod. se nemálo dílen a servisů ale také brusíren dostalo do stavu, že tyto typy motorů prostě nedělají. Sami jsme měli období, že jsme zvažovali totéž, ale přeci jenom jsme ještě vydrželi a začali jsme hledat, jak toto vyřešit. Protože jsem i strojařsky vzdělán, tak jsem navrhl a vyrobil nástrojový systém přesného vyvrtání v, ose bloku, otvoru pro ložiska kliky.

Jedná o platformu, která je svrtaná s přírubou pro převodovku, na které je připevněno naváděcí pouzdro pro samotný vrtací a stružící nástroj vlastní konstrukce. Ten jednou pracovní operací po sobě následujícími břity prostruží díru v celé délce.

Systémy jsou dva. Jeden s velikostí základního rozměru díry tj. 60,00 – 60,02 mm. Ten se použije pro protažení a srovnání uložení při každé opravě motoru který se rozebírá úplně a jasně se ukazuje jaké deformace během let provozu se v bloku vytvoří. Pokud je díra po vystružení v toleranci, může se takový blok dále použít pro standartní ložiska.

Pokud je deformace větší nebo je uložení poškozeno např. nejčastěji tak že se lágr protočí v bloku, je nutné vyvrtat uložení na větší průměr. K tomu je určen druhý systém, který má rozměr 60,50 mm. K tomu jsou ovšem potřeba nadrozměrná ložiska. Ty jsou k dostání, protože výrobce King začal taková ložiska nabízet. Takto se dá blok motoru zachránit.

Po experimentování jsem také zjistil, že např. navařování lůžek v bloku nenese úspěch, protože materiál návaru je měkký a při obrábění se trhá.

Celkově se tedy dá říci, že se podařilo vytvořit technologii pro opravy motorů které byly noční můrou.

Další  rozšíření možností oprav dílů  je navařování. Především klikovek, ale i jiných hřídelí či různých součástek. Jsem zastáncem oprav drahých dílů. Samozřejmě pokud to jde a je rentabilní. Ve škále problémů těch nešťastných motorů N47 a N 57 jsou i klikovky, co jsou vydřené až pod třetí výbrus. Jedna možnost je koupit jinou. Nová stojí kolem 55 000 Kč, různé alternace od 20 do 30 tisíc ale jsou obvykle litinové, nebo starší nepoškozená je tak kolem 15000,-kč, podle toho kdo ji prodává.

Repase, či rekonstrukce dílů byla zcela obvyklá ,nevím proč by nemohla být i dnes. Taková kliková hřídel je hromada ušlechtilého materiálu na to, aby se nutně musela vyhodit kvůli pár chybějícím desetinám.

Vnímám že se spousta věcí vyhazuje i když by se daly vcelku snadno opravit. Je to asi dílem nedostatkem schopností a také možností. Prý je to také ekonomické. Pokud je to tak ,potom je ta ekonomika nemocná. Stačí se zeptat sám sebe a své peněženky, jestli je to jediná možnost, jak zacházet s věcmi.

Zkoušel jsem různé typy návarových materiálů, ale výsledek nestál za nic. Obvykle to najelo 100-200 km a bylo. Stále jsem se motal ve výsledné tvrdosti povrchu, kterou jsem nemohl docílit bez kalení. Všechno to ale zvyšuje náklady. V podstatě je třeba se dostat v současné ekonomické realitě někam k osmi až deseti tisícům za kliku, bez ohledu na počet navařených čepů.

Na doporučení jsem se spojil se svářecím výzkumným pracovištěm jedné velké známé firmy co se zabývá svařováním a všeho kolem a oni mi udělali analýzu materiálu kliky co jsem jim dal na experimentování. Po nějakém čase mi dali k vyzkoušení návarový materiál, který se po navaření a obroušení dostává na hodnotu 55 -60 HRC.A to bez dalšího tepelného zpracování, takto  tedy kalení.

Standardní povrchy u klikovek N57 jsou na hodnotě 50- 55 HRC  a pro N47 kolem 35 HRC.

Máme i defektoskopické zařízení ,očmuchali jsme si to, a ani na povrchu nejsou nijaké praskliny.

Zdá se, že jsme dostali příležitost opravovat jinak dnes běžně vyhazované součástky. Charakter návaru dává i možnost opravovat různé
hřídele, které mají ložiskový povrch a běhají po nich jehly či válečky. Svár je homogenní ,bez prasklin a je velmi čistý do okolí, bez množství kuliček co často odlétají od elektrod.

Podle naší zkušenosti je navařování vhodnější než nástřiky co se někde aplikují. Myslím že homogenní vrstva pevně spojená s jádrem čepu má objektivně lepší vlastnosti i charakter, než nástřik, který je pouhým prstencem cizorodého materiálu. Tato metoda má jistě své vlastní uplatnění, ale podle mě je lepší klikovky navařovat, pokud nechcete koupit jinou.

Navařování je v podstatě nekonečné, zadřete čep a můžete ho navařit třeba 10x. Samozřejmě že se klika vařením zkroutí. Ale to se skroutí po každém zadření ojničního čepu, klidně i o milimetr. Musí se rovnat, to je běžné. A návar na nějakém jiném čepu  vám už nepraskne, pokud už byla jednou opravovaná. Nástřik možná ano.